„Matinko má, poučte mne
o květince vonné, jemné;
vidím ji zde na obrázku,
zvonky má jak na provázku,
roztomile sice voní,
zvonky má, však nezazvoní!“
,Milé dítě, konvalinky
zasluhují vážné zmínky.
Povšimni si toho kvítka,
krása jeho vzácná, řídká,
krásné má a vonné zvonky,
zelený list a též stonky;
neslyšíš je zvonit uchem,
slyšíš ale zvuky duchem.
Zříš-li její zvonky okem,
do chrámu jdi rychlým krokem;
do chrámu zvon s věže volá,
blažen, kdo mu neodolá.
Těžkým-li kdo hříchem stůně,
nabude tam ctnostné vůně;
tím též kvítko to nám zvoní
že své zvonky skromně kloní.
Važ si něžné konvalinky,
přijmi výklad od matinky.‘