Strom divný z horčičného zrna zřím, na všech oudech žasem trna! Jej vštípil světa Tvůrce Sám, jen ku pravému blahu nám.
Jej v péči má Pán, Sadař pravý, jej svěřil správě zjevné hlavy; ó, vizme, bratří, slavný div, hle, Petr v Římě stále živ!
Již od dvou tisíc dlouhých roků má strom Svůj Kristus v strážném oku; duch zlý, ni jeho náhončí vzrůst stromu zlobou neskončí.
Strom nemá doby, nemá věku, v němž nezakoušel pekla vzteku; však marně na něj nevraží, svou lebku o něj rozráží.
Dnes z kořene a zítra z kmene moc výrostků se planých žene; i líhnoucí se housenky mu užírají lupénky.
Ty výrostky sic stromu škodí neb ostudu mu aspoň plodí; však málo roků pomine a každý vlk ten zahyne.
Zas lepost listu, vůně květů slast rajskou vlévá všemu světu; strom neleká se pekla bran, vždyť péči o něj má Bůh Pán.
Jen vizte dobu dvoustoletou a zlého ducha činnost kletou; jak divně u nás Církev-strom byl Kristem chráněn od pohrom.
On sužován byl od zednářů, těch peklem osvícených snářů; kdy s hůry hnal se klamů proud, v němž národ náš měl zahynout.
Oh, katolíků mnohé davy již potratily mělké hlavy; však škůdcům ztupen břitký meč, nám s věrou zachována řeč.
Kam poděla se zvrhlá věda? Kam zašla bludu mračna šedá? Svou Církví Kristus národu dal svěží život, svobodu!
A opět nové, slepé čety nám v lůnu budí škůdce kletý; jenž kazí lidu blahý klid a písek sypou v jeho vid.
V boj s nimi jdou i chytráčkové, jimž ideály svítí nové; jim dobývat má lživý tisk jen slávu, chválu, čest a zisk.
Hoj, bratří, chytrost nechte hadu, Vám neomylnou dávám radu: „Z Vás každý činnou lásku měj, jen Spasitelem vést se dej.
Vy shoďte všechnu lest a pýchu, vždy obětavi buďte v tichu: brat s bratem bohatýrsky stůj a mužně konej úkol svůj.
Tož podávejte v nové půtce všem bratřím upřímně své ruce; či na bratry zlým sočením snad sloužit chcete snahám svým?
Jsouť rozeštvání lidé mladí, jimž rozpoutaná vášeň vadí, by zřeli, všem co k prospěchu a nešířili neplechu.
Je zbavit zásad jedovatých, je ustáliti v pravdách svatých, jest pro vlast naši ubohou všech moudrých mužů úlohou.
Strom-Církev arciť nezahyne, však větvím možná zkáza kyne; jen Bůh a svornost umožní, by poznali se bezbožní.
Lid pozná, čím je volnost lichá; kéž nehoní však pozdě bycha! Rač osvítit nás Svatý Duch, by vzrůstal rázných věrců kruh.“
Cookies on Poetry Cove