Člověk někdy přes svůj ret
místo léku vlévá jed;
mysl lehká, roztržitá,
případů těch dosti čítá.
Taký přehmat děsný bývá,
v zápětí jen nářek mívá.
Horším však jest morný jed,
bezbožný jejž chrlí ret,
nebo bídné péro smělé
v rodiny a spolky celé;
zjevená se víra boří,
rozum zlým se bludem moří,
velebí se neřesti,
z nichž se rodí neštěstí;
šíří se lež vymyšlená,
tisíckrát už vyvrácená.
Běda hnusným mamičům,
blahobytu travičům.
Obraťte se, pokud čas,
ke Kristu a k pravdě zas;
nevrhejte národ v důl,
v němž by jistě zahynul.
Zastavte svůj planý boj,
znejte dějin čistý zdroj.
Juliš Simon*) neváhal,
na lepší se cestu dal,
Juliš Simon z předních mužů věku,
vzbuď nám pocit upřímného vděku.
Za bludičkou hrdých liberálů,
též se octnul ve smyšlenek kalu,
přiměřené ovoce pak neslo
mnoholeté ministerské křeslo.
Vysoustružil bezbožecké školy,
z nichžto Francii už hlava bolí.
Avšak Simon neoslepnul zcela,
jeho duše na ovoce zřela,
na choroby nebezpečné můry
z jeho bídné bezbožecké stvůry.
Prohlédnul a lek’ se příšery,
nepřítelem stal se nevěry.