Intelligence.

Kdo se má za věku našeho stkvíti, intelligentním chce jmenován býti; koho tak jazyky jmenovat nevolí, sám se tak hlasitě nazývá kdekoli.

Ten a ten ubožák nevěstu hledá, s lesklým tím titulem do novin se dá; intelligentní se ozdobí větvičkou, ta mu snad vábivou stane se vějičkou.

Mužové, mladíci každého stavu, intelligentně svou zdvíhají hlavu; za času našeho rádi se chlubíme, intelligencí že všude už bujíme.

K učencům, k umělcům kde kdo se řadí, intelligentně svůj jazýček ladí; skutečná pravda-li ochotně dovolí, k intelligenci by řadil se kdokoli?

Intelligentním být může i mlékař, šlechtic a professor, právník a lékař, dělník a nádenník, rolník a řeholník, nikdy však nevěrec, mudrák a rozkolník.

Nikdo, jenž úkol svůj se sebe složí, nevolí poznati Zjevení Boží; bez světla pravého rozum-li chudičký, hledá jen v močálech blýskavé bludičky.

Každého stavu člen opravdu může s intelligencí se sloučiti úže, sobě-li osvojil takových vlastností, které jsou Bolu a bližnímu k radosti.

Milovník Církve a národa, vlasti, nedá-li žádnými bludy se másti, hledí-li poznati Církevní učení, obec-li a svůj stav zvelebit nelení;

pokroku pravého sobě-li všímá, moudrost-li křesťanskou umem svým jímá; intelligenci tu radostně slavíme, zásluhy o bližním vysoko ceníme.

Kdo však svých vloh a všech nebeských darů užívá sobě a bližnímu k zmaru, intelligence mu titulu nedáme, chvály a oslavy pro něj též nemáme.

Šlechtěné způsoby, hlazené mravy, zdobí a povznáší všeliké stavy; zevnější způsobnost bez víry, bez ctnosti, nemůže Bohu a lidem být k libosti.

Učenost, zámožnost muže a ženy samotná nepřidá nikomu ceny. Víra a nábožnost se ctností hrdinnou vzdělancům musí být zásluhou jedinou.

Není však každý z nich na čisto ztracen, může zas pravdě a ctnosti být vrácen; mnohého slepí jen duševní dřímota, z lichého studu se nevěrou blýskotá.

Um se mu ve hlavě, láska pak v hrudi jiskérkou milosti k životu vzbudí; plevy-li od zrna rozhodně odvěje, intelligence v něm jasně se zastkvěje.

Pán Bůh rač Tebe, můj příteli, sílit, nedej se nižádným pozlátkem mýlit; jistě víc moudrosti jevívá růženec, než jí v své knize má bezbožný učenec.

Kdo že by Pasteura intelligenci uctivě nezdobil zlatými věnci? A hle on zjevným se vyznáním nesoužil, po víře bretonské ženy že zatoužil.