Do spolků tě lidé zvou,
podáš-li jim ruku svou?
Dříve si je prohlédni,
čím je první, poslední.
Ať je spolek kterýkoli
zakládaný pro vůkolí;
řemesnický, rolnický,
vědecký neb dělnický.
Ptej se, jsou-li bez vady
záměry a zásady;
pojí-li je pevná páska
k bližnímu a k Bohu láska;
jeví-li se slovem, skutkem,
v osnově-li jasným útkem,
chutě podej ruku jim,
podporuj je vlivem svým.
Nevěry-li duch v něm vládne,
pro Boha-li srdce chladne:
pochybnému tomu spolku
výhost dávej bez okolků.
Kde se na rtech humanita
nekřesťanská planá kmitá,
sobectví kde hýly chytá:
v Boží-li se pravdě mýlí,
mohou býti lidumily?
Kde se humanitou hází,
křesťanská však láska schází,
národu-li na nohy
pomohou ty mátohy?
Humanita bez Krista
málo blaha uchystá.
Zednářské to plané heslo –
co jím hodných rodin kleslo!
Humanita zdravá, pravá,
z Božských zřídel moudrost brává;
jak zní její úloha:
„Bratra miluj pro Boha!“