Přátelé, kolik mi roků, se ptáte? Z milosti věčného dobrého Boha uběhlých roků mých řada je mnohá, načínámť léto své osmdesáté.
Netaj dík vroucí má pokorná hruď: „Chvála a sláva Ti, Bože můj, buď!“ Mohu-li spočítat tisíce darů ve stálém zázračném běhu a ruchu,
jichžto Jsi dával mně, tělu a duchu, z bezedné lásky Své od jara k jaru? Pomoz mi počítat, anděle můj, dovol, ať nahlédnu v zápisek Tvůj.
Snadněj’ bych spočítal listy všech stromů, ve kterých za těch let pěvců dav jásal, a jež byl rok co rok morný mráz střásal do orné půdy a do vod i lomů,
nežli bych spočetl tisíce set darů, jichž Bůh mi dal za těch mých let. Jak jsem těch milostí, hojných těch darů pro Boha, pro národ, pro sebe užil?
V ctnostech-li svatých jsem zdárně se tužil, či jsem je přenechal zhoubnému zmaru? Anděle Strážce můj, zavři svůj spis, se zlatem nešířil třpytný jsem kys.*)
Za příštích týdnů neb měsíců, roků, jimiž chce láska Tvá ještě mne dařit, nevolím vteřiny nečinně mařit, káti se hotov jsem se slzou v oku;
nežádám, abys sňal s očí mých mrak, ale rač bystřit mně duševní zrak. Milost Tvá pomoz, ať národ náš drahý v Církvi Tvé bezpečnou cestu si klestí,
vedoucí k spasnému blahu a štěstí, zapuzuj od něho nevěrce, vrahy; v laskavé ochraně naši měj vlast, anděl Tvůj od ní plaš úmornou strast.
Nepřítel odvěký zlobu svou množí, zlovolně podrývá víru nám spasnou, v národě ctnosti zas tu a tam hasnou, v pšenici výtečné vzmáhá se hloží:
s cizáky sobci též rodáci jdou, na moudré vůdce lid klamaný štvou. Bože, již nad vlastí trudnou se smiluj, pravdou a láskou svou utlum zlé vzdory,
v národě pomiňte záhubné spory, k bližnímu každý se upřímně schyluj; jen tak se udusí nepřátel vztek, uzří vlast blaženou dvacátý věk.
S Marií přesvatou, ochránci naši, u trůnu Božího na nebi proste, potřebnou útěchu národu noste, by se již blížily časy ty krasší,
za nichž vlast uslyší nadšený hlas: „Žijem jak dědové radostně zas!“
Cookies on Poetry Cove