Směšné věci mluvíš dneska,
pozvaný dav tobě tleská:
„Na zdar, řeč tvá velmi hezká!“
Mnohým z davu cosi šumí,
žádný z nich ti nerozumí;
jiný smích svůj v sobě tlumí.
Opět jiný líně zívá,
ale potom hlučně zpívá,
vždyť má za to korbel piva.
A což národ, jeho blaho?
Sklamání mu bude draho;
zalkej vlasti, zalkej Praho!
Mluvku zisk a sláva vnadí,
co mu po tom, vlast že zradí?
Jen když sobě žáhu schladí!
Odkud tato podlost čirá?
Jemu schází v Boha víra,
bez níž arciť národ zmírá.
Zbav se, zbav se liščí kůže,
osvoj sobě moudrost muže;
poctivost jen rodí růže.