Celeberrimus.

Buď mi vítán, příteli můj mladý, vyhledáváš u mne vážné rady; píšeš mi, že moje hlava šedá smyšlenkami klamati se nedá.

Nuže, ochotnou mou radu znej, a ji vezdy na paměti měj. Z příčin těla vděčně radu brávám, vzhledem k duši ochotně ji dávám;

dnes však za mne mluviž autorita, všemu světu známá celebrita. Pasteur*) neznal jen co jed co med, velduch ten znal také vědu věd.

Škola nová, škola bez konfesse, hrdopyšně do azuru pne se; ceny dávaly se žákům pilným, v bezbožeckých odpovědech silným.

V obecenstvu zříme lékaře, po boku mu kmeta faráře. Hoj, tu horujících bylo řečí, máchalo se jazyky jak meči;

slavena tu věda nad vše chytrá, jež prý v slunce vzplane dnes neb zítra; řečník překonává řečníka, výmluvností každý vyniká.

K faráři se lékař Pasteur kloní, do ucha mu bolná slova roní: „Úřad káže vám zde trudně sedět, lživé řeči slyšet, v tváře hledět;

smutnou věru máte úlohu, neslyšet ni slova o Bohu.“ „Souhlasím já z celé duše s vámi, školy stůjte nerozlučně s chrámy;

škola dcera s Církví, matkou pravou, národu jest blahodatnou slávou; škola bez Boha jest nestvůrou, pro školáky škodnou dressurou.“

Jindy soudruh také celebrita (!), slaveného vědce chytře chytá: ,Jak s tou učeností tisícerou sjednotit se lze vám s biblí, s věrou?‘

Pasteur jemu bez rozpaků hned výtečnou dal tuto odpověď: „Prozpytujte dříve bibli svatou, zapudíte chmury, jež vás matou;

přístupným tak stanete se víře, potom chci vám odpovědět šíře. Dnes jen krátce volím říci vám, jakou zkušenost v té věci mám.“

„Jednou jen jsem četl bibli celou, ale věřte, s pozorností vřelou; mám teď víru bretonského muže, jež mne svedla s věčným Bohem úže;

bych moh’ zase číst ten poklad cenný, byl bych věrou u bretonské ženy.“*) Nemohu dáť Tobě světla více, nežli světová ta vědy svíce;

užij Pasteurovy vážné rady, pak se v praxi zbavíš mnohé vady; přidám ještě maličko jen slov, nebude ti třeba rady znov.

Nemá-li kdo víru v Boha, v duši, o člověka jasný názor ruší; se zvěrolékařem měl by vědou výši stejnou, tuším trochu bledou;

řek’ by zvěrolékař nábožný: „Ten náš úkol není totožný!“ Pasteur věc tu z hlubin vědy věděl, bez předsudku na člověka hleděl;

nechce-li kdo Bohu, Církvi, věřit, s Pasteurem by vědou chtěl se měřit? Lékař vědu svou jen ocení, vžije-li se v Boží Zjevení!