Moudrý otec z jitra vstává, Hospodinu díky vzdává, vroucně slaví jeho moc; Bůh dal jemu choť a dítě
smavé ihned na úsvitě, zdravě přespat dal jim noc. Poceloval poupě, růži, jak je slušno, otci muži,
snídaníčko vlídně vzal; s utěšenou v oku září, spokojeně s blahou tváří do své práce rád se bral.
Ó jak mu ten půlden míjí, v dílně statně zdvíhá šíji, v žilách proudí jará krev; práci koná s mnohou pílí,
dodává mu stálé síly modlitba a zvučný zpěv. Zdravý pot mu neusychá, ze rtů vane prosba tichá:
„Bože, choť i dítě chraň! Před obrazem žena klečí, Maria, ty nebezpečí přímluvou svou od ní straň!“
Na svůj chutný oběd spěchá, vždyť mu kyne blahá těcha – milé dítě, dobrá choť. „Ochránce náš, anděl Strážný,
konej ten svůj úřad vážný, ve ctnosti nás všechny voď!“ Radost blaží denně sterá katolíka do večera,
kdy se končí v dílně čas; domácnost mu vezdy drahá, daří se mu každá snaha, chválí Boha zas a zas.
V lásce má své spolulidi, žádnému z nich nezávidí, čeho třeba, má vždy dost; hrdým je vždy na řemeslo,
na rtech mívá zhusta heslo: „Bůh a národ, víra, ctnost!“ Ani on sám svými slovy dostatečně nevypoví,
čím jest jemu neděle; ve chrámě a ve svém bytu pln jsa milých, blahých citů, žije stále vesele.
Nevymění stav svůj blahý za nemoudré liché snahy rozeštvaných druhů svých; po hospodách noční hluky,
rozpustilých písní zvuky, jemu na rtech budí smích. Málo hodin práce denní, dlouhé pitky, noční bdění –
kterak se to rýmuje? Kdo chce obé v jedno spojit a tak zemský ráj si strojit, ten as pouze šprýmuje.
Není-li snad žádné shody bez vřavy a bez hospody vážnou cestou zákona? Co chtí štváči bohopustí?
Má-li dříve denně růsti, dělníkova úhona?
Cookies on Poetry Cove