Moudří ročně na Horu jdou Bílou konajíce pouť svou truchlomilou: ze svých hříchů upřímné se kají, před oltářem Boží Matky lkají.
Maria, slyš v nebi naše hlasy! mají-li se vrátit staré časy, za nichž vlasti České doby bludné na svůj národ strhly věky trudné?
Zhrdli Češi jazykem svých dědů, k Němcům obrátili toužných hledů; Pražan boháč dával do ciziny na učení dcerky své a syny;
odtud vraceli se odrodilí, a zde jako Němci hrdě žili; ba i otců víry se tam vzdali, za ni bludy cizí domů vzali.
Nešvar zhoubný dál se šířil z Prahy, rozeštval náš Český národ drahý; znenáhla se vedral na Moravu i tam zmátl mnohou mělkou hlavu,
přivolali v tvrdošíjném vzdoru na svůj národ žalnou Bílou Horu. Svědčí o rozumu málo zralém za dob lží a klamem rozeštvaných.
za dnů hesel odbojných a planých, bludaře si volit vzdorokrálem, kterýž maje v bitvě zbrojnou chasu, hrdinně se tužil v hodokvasu;
a když Čechů padlo na tisíce, od číše rek pádil za hranice. Statků zbaven v Němcích „Zimní král“, národ Český hroznou škodu vzal;
hříšná proti Církvi, králi vzpoura pravé blaho národu vždy bourá. Krátkozrakost za těch našich časů v nevyčichlém libuje si kvasu,
davy lezou k cizácké zas pasti, odhazují s věrou lásku k vlasti. Kéž Bůh zkoušku nebezpečnou zkrátí, slepci kéž se k dědům zbožným vrátí.
Církev probudila národ z mdloby, zaházela vykopané hroby; za dob našich druhá Hora Bílá národ náš by snad i vyhubila.
Matko Boží, patronové naši, vyproste nám brzy dobu blažší!
Cookies on Poetry Cove