Doupnák čížku kývnul vlídně
a hned k sněmu mluvil klidně:
„Opeřencův sbore vzácný,
slavný sněme nebojácný!
Čížek, soudruh nerozdílný,
učinil nám návrh pilný,
by dnes byl již konec řečí
o rostoucím nebezpečí,
jež nám strojí partykáři,
odrodilci prospěcháři.
Slyšeli jsme mnoho důkazů
o tom smrtonosném úrazu,
kterýž ona smečka čistá
našim zpěvným rodům chystá.
Avšak, pánové a dámy,
starý mrav náš světu známý,
nežli odsoudí se zrada,
obhájce jich slyšet žádá.
Zezulky a straky, kavky, vrány
navštěvují prospěchářův stány;
na zhojení nesvornosti bolné,
každému buď dáno slovo volné.
Komu libo, bez vší bázně
před pernactvem pověz rázně,
křivdu-li kdo odštěpencům činil,
neprávě-li ze zrady je vinil?
Ba i co kdo o nich dobrého ví,
ať nám upřímně a věrně poví!“
Ticho bylo hodnou chvíli;
jmenovaní ramenáři
s kyselou a smutnou tváří
hlavami se k sobě chýlí;
konečně pak zezulák,
podezřelý líný pták,
na bidélku statně stal
a tam mluviti se jal.