Doupnák, čilý předseda do poznámek nahlédá; nového pak volá řečníka, barevného pěvce stehlíka.
Stehlík mluvou obratnou činil tu řeč vydatnou: „Kdys hověl jsem si na bodláku, a chutný zob jsem sobě sbíral;
vzav semínek těch do zobáku jsem pilně na strom hustý zíral; tu zachvěla se moje hruď, a hned mi zašla všechna chuť.
Ó dobře, že mne bodlák halil, mne nemohl zrak vidět žádný; sbor dravců na ten strom se valil, až otřásal mnou let jich pádný;
sup s jestřábem a krahujec bral do porady divnou věc. Že sobci jsou a smělí lháři, ví každý z národovců pravých;
že jsou však podlí prospěcháři, já bezpečně vím z úst jich dravých; vždyť zrádné jejich pikle vzduch mně v ustrašený nosil sluch.“
,Náš zbabělý rod holubičí a velká strana národovců nám každý záměr moudře ničí, a nechce v čele mít nás lovců;
kde hlasův taká převaha, tam marna naše námaha.‛ ,My nemůžem se s nimi měřiť, jich počet jestiť příliš velký;
lžím našim nijak nechtí věřiť, a rozum náš jest věru mělký; dnes předákům vám známosť dám, že smyšlenu lesť novou mám.‛
,My do bludů a do nevěry to starší plémě nepřivedem; nám pro své snahy, pro záměry jest působiti zhoubným jedem;
jed dáme outlé mládeži, v ní budoucnosť nám náleží.‛ ,My do svých drápů vezmem školy, v nich zásady své šířit budem;
tak zažehnáme ty své boly, mláď zalíbí se v žáru rudém; pak poboříme starý řád, že nepovstane vícekrát.‛
,My spojíme se s nepřítelem té staré školy, naší vlasti; a s nimi jsouce v šiku stkvělém rod celý lapnem do své pasti;
nám každý dravec čtvernohý rád usnadní ty úlohy.‛ ,My kuně, lišce, lasce, tchoři svou nabídneme zradnou ruku;
pak rychle starý řád se zboří, a míti budem hojnosť tuku. Ať zhyne národ, řeč a mrav, to nedotkne se chytrých hlav.‛
„Tak jestřáb hlásil spoludruhům a došel u nich chvály vřelé; hned smluveno, že širším kruhům věc poví se a straně celé;
a již se podlý trojlist hnul a na tři strany vzduchem plul. Já hrůzou jsem a žalem trnul a nemohl jsem křídlem hnouť;
slz proud hned z očí se mi hrnul, a slzy nechtěly mi schnouť. Oh, smutně jsem si naříkal a pláčem jsem se zajíkal.
Rač, Bože, na nás shlédnouť s hůry, Svým tvorům pospěš ku pomoci; rač osvítiť ty zlostné stvůry, by nešířili temno noci.
Ó nedejž klesnouť národu v tu nebezpečnou nehodu! Jak národovcem smí se zváti, kdo nevolí ctíť Boha Pána,
Jímž národ stál a bude státi, Jímž celá vlasť jest požehnána? Zvi rouhačem se raději a nemař blahou naději!
Jak národovcem zván chce býti, kdo lidu ctnosť a víru kazí, kdo chválí, čeho lid se štítí a v záhubu mu cestu razí?
Zvi sebe bídným bludařem a všeho blaha hrobařem! Kdy národovec pravý zradil svůj národ svému nepříteli?
Kdy jej jen planým slibem vnadil, by sám měl z toho prospěch stkvělý? Vol honosiť se nevěrou, však zvi se děsnou příšerou!
Vy mátohy a noční sovy, vy školství naše řídiť chcete? Jen zakládejte řád ten nový, a čas i vás i národ smete;
váš nový národ lenochů dán bude v kořisť Molochu. Tou otravou, tou hříšnou setbou si chcete pomník zbudovati?
Vás potomstvo jen hroznou kletbou a žalem bude vzpomínati! Kéž probudí se ještě v čas vám ve svědomí spící hlas!
Vy otcové a moudré matky ty vrahy od svých dítek plašte; vést nedejte je ve zlé zmatky a věrou je i sebe blažte!
Z vás každý staň se hrdinou a stráž měj nad svou rodinou!“ Stehlíkovi dík vzdal křídloma, hlavičkami, zpěvem všechen sněm.
„Vzdal se od nás taká pohroma!“ ze zobáčku hlasně znělo všem. Řečníkovi v předu v zadu chvála vzdána za tu radu.
Cookies on Poetry Cove