Doupnák na svém křesle zavrkal,
kde kdo tichý zobák vystrkal,
aby slyšel vévodova
důležitá vážná slova:
„Velké dílo vidí dnes
ten náš krásný vonný les;
prohlášením zezuláka
dána jest nám mocná páka
proti zlému odboji,
proti všemu rozbroji.
U nás nyní není stran,
a ten most je rozebrán,
po němž štváči chodívali,
aby šik náš rozervali.
Vděčně budou po století
čin ten slaviť naše děti;
ba i vnuci našich vnuků
chválu vzdají za záruku
vznešenému orlu králi
za to, že nám zákon schválí.
Ze svorného usnešení
zákon ten měj toto znění.“