Zimní večer.

Jsem sám. Spí zimní večer v kraji, jen vítr klátí haluzemi, a v modré šeři za obzorem veliký měsíc shlíží k zemi.

To velké, klidné oko hledí tak pátravě večerní hluší – – Jak tajně v knize minulosti kdos obrací list, cítím v duši.

Sny dávné plynou v parách vzdušných, pln svitů kraj se leskne bílý – – Hle, v ztemnělý sad z chvojek, křížů tam do polí se měsíc chýlí.

Kol němo, – v hlavě paměť vstává všech milých druhů, blahých časů... Ach, zašli, jako nápěv sladký v noc na vždy vyzní bez ohlasu. –

Jsem sám. Spí zimní večer v kraji, jen vítr klátí haluzemi, a v modré šeři za obzorem veliký měsíc shlíží k zemi.