Myrto, Její duše sny své vonné,
zlaté touhy své ti v lístky vpletla,
a když je i s lístky sever rozvál,
ona s tebou svorně odekvetla.
Po dlouhých teď létech znova zkvétáš,
a mé srdce bolnou touhou vzdychá:
pučí z tebe drahým bílým kvítkem
také Její duše, myrto tichá?!