Vy drahé hory v dáli, plné krás,
ó kéž bych mohl zpátky mezi vás!
Mně v lůně vašem zůstal mládí květ – –
Když nemohu živ přijít k vám víc zpět,
já z dáli zdravím modravý váš pás;
snad, drahé hory, kdysi mezi vás
mé srdce uloží, až ztuhne v led:
vždyť celý život toužilo k vám zpět.