Tři hvězdy zlatou planou září
Ve živobytí snivý let,
Tři hvězdy křehkou loďku žití
Sprovází libě v bouřný svět.
Již dítko v době lilijové
Konejší víra v klamný sen;
Vždyť nezná hada jedu střely –
Jej těší pestrosť barev jen.
A mládci v zlaté květů době
Milostně láska srdcem zní,
Když víra sladce uspala jej,
Že kvetou růže bez trní.
A čas a strasť když čelo vráskou
A bledostí pokrývá tvář,
Tu v bouřném světa vlnobití
Člověku nová svitne zář.
Jeť naděje to, mocný ohlas,
Jenž jemnou srdce strunou zní,
A svatý tento hlas co praví,
To není tiché blouznění.
A naděje ta neumírá,
Byť pohnula každá ctnosť;
Ta neděsí se temna hrobu,
Ta provází nás na věčnosť.