Žlutým listem zadumčivá
jeseň již se k sklonu chýlí;
brzo nad tvým růvkem zvedne
ze sněhu se domek bílý.
Nad ním jasné mrazné noci
dálnou třpytnou výši zklenou,
štědrý večer tiše vkročí
v tvoji jizbu zasněženou.
Vejde jako smilování,
odstoupí však v koutek plaše:
pod sněhem mu vstříc se ozvou
žhoucím tlukem srdce naše.
Vánoční strom upomínek
třpytné větve vstříc mu schýlí –
láska, jaké v světě není,
ozáří tvůj domek bílý...