Květ smrti bledý v líčku,
spi, sladký andělíčku,
je nad hvězdami klid – –
O lásce naší vřelé,
jak v náruč svou ti stele,
se bude ti tam snít.
Máš bílý šeřík k hlavě.
V něm šumí kolébavě
v máj zkvetlý vánku svist.
Jak plná haluz hne se,
květ, vůni, zář ti střese
a sladký drozda hvizd.
A mládí, nad tvou hlavou
jež zašlo, lící smavou
v tvůj sen se skloní níž;
však neznáš, jak je sladce
snít mládí v loktech matce,
kol drahou rodnou chýž – –