Popatř, matko, plná žele,
rodičko ty spasitele,
okem zářným na svůj lid;
umučením tvého syna
smazána buď hříchu vina,
v srdce jarní vítej klid.
Královno nebeských kůrů,
hvězdným pláštěm zahal chmůru,
aby v míru usnul květ;
vdechni lásku v srdce mladé,
ať ti čistou oběť klade
na oltář tvůj šťastný svět.
A když v smrti oko hasne,
dej, by v jara záři jasné
života květ opadal;
by ho tichý, vlažný vánek
vnesl vzhůru na červánek –
a pak rosou vyplakal.