V sněhové náladě.

Po celý den nad městem tiše sněží... Na stromy parku, na hřebeny střech, na římsy, do ulic sníh hustě leh’, ba z oken výhled unikl mu stěží.

Však večer nastal klid. – Je noc a z věží hodiny bijí... Město tone v snech... V ulicích, parku, na střechách a zdech měsíce snivá záře v sněhu leží. –

Já tisknu čelo k sklu a hledím ven; jsem čarovným tím světlem zatopen, jež za město v dál jasně v sníh se vpíjí... A hruď mou náhle toužný chvátí cit:

jak měl bych v světlou dál tu odejít tam k drahým všem, jež tyto sněhy kryjí.