Žluť po sadech a v mlhách bor,
kraj širý zádumčiv a tich –
a ptactvo táhne za obzor
tam v dálný, modrý, slunný jih.
Ach, cítím také jeseň svou
a rád bych s ptactvem dal se v let:
mám jih, své mládí, za sebou, –
však nemohu v ně nikdy zpět.
Těm ptákům kývne smavá líc,
mně žádná, žádná snad, ó žal: –
ba, v jeseň žití nevím víc,
zda někdo kdy mne miloval.