Ach, utonout bych přál si v lesku jara
a v snech a písních, jimiž srdce hárá.
Hle, teplý úsměv zčeřil blankyt svěží –
a v zlaté záři celá země leží.
Vzduch voní – každá haluz květem vzňata
a celý svět číš zpěvu vrchovatá.
Šum, bzukot, hvizd a tisíc zvuků lesa,
vše splývá v chorál a hřmí na nebesa.
Stráň mladne – listí sladké báje šepce
a šťastní snové klíčí v staré lebce.
Ba, rozmarina v drobný kvítek smavý
hle, porozkvítá i kol – mrtvé hlavy...
Ach, utonout bych přál si v lesku jara
a v snech a písních, jimiž srdce hárá.