Skip to content
1847–1926

POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (II.)

Josef Kuchař

Červnová noc venku tiše snila – svět byl sladké vůně pln a tich; na sadě jen ptáček ze sna vzdych. V modru nebes velký měsíc svítil – –

Jeho mystická zář zplna lila modrý přísvit kolem po větvích, vnikala mým oknem, a já cítil tajuplný jeho dotek na svém loži

jako poselství kés – smilování boží. Vzrušen políbil jsem zbožně něžnou zář... Náhlé pochopení oživilo moji tvář, a mně blahem, štěstím plakati se chtělo:

bylť to paprsek, jenž v dáli líbal Tvoje čelo. O dvou polibcích těch Tvoje duše snila, že se jimi k ráji lásky probudila.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (II.) · Josef Kuchař · Poetry Cove