Den Páně jasně vzplál!
Jsem na lučinách samoten;
vše spí, zvon ranní zvučí jen –
pak ticho v šíř i v dál.
Se koře klesám v prach.
Ó sladká hrůza, tajný šum,
jak neviděn by celý tlum
dlel se mnou v modlitbách!
A nebe v šíř i v dál
tak velebné, stopeno v svit,
jak chtělo by se otevřít.
Den Páně to tak vzplál!