Kýs hrozný stín zří lidstvo na obzoru stát
a tuší, že cos k velkému se chystá ději,
jenž přívalem sil hrozí vymknout ze veřejí
a na hromadu zvrátit celý světa řád.
To za uctění, právo jmou se pozvedat
mozolné ruce, jež se tvrdou prací chvějí – –
Teď povinnost má srdce, ve hrozícím reji
s výsostí ducha lidského se na stráž dát.
V tom srdci mocných, skutém z kovu vzněť se cit,
a duch ten slepé davy zadrž nad propastí
a ze světa, kam tíhnou, v ráj veď užší vlasti.
Ó duchu, temno lidských cest hleď osvětlit:
zřím, krvavá jak záře celým světem letí, –
ne Bůh tvůj v tobě, duchu, Zmar to triumf světí.