Ticho vůkol.
Leskem červánků se září
Slzy Flory přeskvostné.
Svaté šero háje líbá,
Na něž s nebes moře zírá
Líčko luny milostné.
Tichý vánek v kraj zanáší
Pění ptactva loučící;
Tichý nářek v to se loudí,
Jak když duch tu nocí bloudí
Filomély truchlící.
Šedá mlha dřimající
V plášť svůj halí krajinu,
V jižto chladném celování
Jak Aurory v objímání
Morfeus jímá dědinu.
Vše již dřímá.
Z tajemného jenom lesa
Sýčků line smutný hlas.
Na hřbitově záře bledá
Bludiček na hroby sedá –
Již se blíží duchů čas.