Jde k večeru, a na horách se sněží; –
hory ty těžko mně v srdci leží.
Zas vzpomínky se staré v hlavě zvedly,
srdce mé kouzlem hor obepředly.
A dávno zavátý čas duší táhne; –
po něčem na horách srdce práhne.
Vstal luny srp a nad horami svítí; –
nemůže srdce hor zapomníti.
Noc průzračná, – sníh na horách se leskne; –
srdce mé div že si nezasteskne.
Tam na horách hrob – a v něm sladká žena,
závějí hlubokou zasněžena.