Jabloni, plna květů bílých
a zpěvu tvoje ratolest –
já chud pod tebou, moje srdce
to nemocno a smutno jest.
Mně též kdys mladé jaro přálo
a já byl blažen tvojí hrou:
dul vánek v list a ty jsi třásla
ty bílé květy v kadeř mou...
Pryč jaro mé, tys sestarala,
ač v koruně zní píseň dál;
však květ tvůj nepřines mi štěstí –
je vichr s listem odevál...
Můj život teď?... na hrobě dívka
oděna v řásný smutku šat –
jí nad hlavou červánky bledé
pozvolna plují na západ...