Já o modrém kdys snil jsem květu,
a v sladkém vznětu
níž k němu sklonil líc jsem svou:
květ objal mne, ó divy,
a jeho kalich snivý
se uzavřel mi nad hlavou – – –
Tu modrý zrak tvůj z nenadání
k mé zalét’ skráni; –
já blahým trnutím se chvěl:
květ sladší, než sen tuší,
mně náhle mysl, duši
kalichem modrým obestřel.