Na planině vichru svist
o podzimu zpívá, –
nad rybníkem tlupa vrb
šedou hlavou kývá.
Tiše šplouná potůček,
v stráni kolo vázne; –
smuten na mlýn večer sed’,
okno že v něm prázné.
Vše je kol tak tesklivo, –
svadlé listí šumí,
padá s lip, a v jejich chlad
klape mlýn své dumy.
Zhasla v mlýně zář dvou hvězd,
ztichly v lipách plesy; –
dívčí srdce zdřímnout šlo
k snům svým tam v ty lesy.
Co v něm jara povadlo,
Bůh a hvězdy vědí; –
na klid srdce dívčího
tesklivou mlýn odpovědí.