Divná věc; jak malý chlapec
Vlnami vždy rád se brodil,
A kdy šero po dolinách,
Lesů tmou a stínem chodil.
Jako mladík mezi květy
Nejraději u vln seděl,
A když ve tmě usnul blankyt,
Na zlaté tam hvězdy hleděl.
Jako muž když hřbitov uzřel,
Ve slzách vždy hlavu sklonil,
A kdy tance duchů v lůně –
Po skalinách stíny honil.
Divná věc; muž ten již mrtev,
Na hrobě již růže plané;
Když se jitro houpe v zlatě:
Lístky kvítkův uplakané.