Nad krajem s vískou obláček se snes
a vzrostl v mrak. Stín v luhy padl zticha;
list nehýbá se, šeřík těžce dýchá
a plny vůně sady jsou i ves.
Slyš kvakot žab a trilek ptáka kdes, –
vše čeká déšť: strom, luh i polní lícha...
Teď padla krůpěj... mží... déšť šumí, šplíchá,
vše umlklo až na šum od nebes.
Plnými ústy země vláhu pije – –
Teď ustal déšť, – dech štěstí na všem leží,
a země oddychá tak blažená a svěží.
A slunce clonu mraků poodkryje,
a z pod nich modrá obloha se snivá
tak otcovsky na zmladlou zemi dívá.