Kdys duši byl bych snad vyplakal,
ach, divnými tužbami jatou – –
Snad zkvetly mně slzy v kolébce
v tvou rozmilou hlavinku zlatou.
Pak slzy, jež smíškem vytryskly
v tvé dětinné nápady hravé,
snad skryly se milým šotečkem
v tvých tvářiček důlečky smavé.
Teď odešlas kamsi za moře
a slzy, jež vytryskly v hoři,
snad zaplanou rudým korálem
tam v dalekém hlubokém moři.