Tak smutně hléd k nám v loučení
tvých zraků perleťový lesk!
Tys hasla jako výčitka,
jak tichý žaluplný stesk.
Jak výčitka, že zbůhdarma
kdys mocný hlas: „Pojď v život,“ děl –
jak stesk, že drobný zjev tvůj svad,
než v plnou růži rozpučel.
Tu smutnou tvoji rozchodnou
teď ze všech koutů slyším znít,
ba jako stesk a výčitka
se zdá i malý rov tvůj čnít.