Jsou kdys dusné okamžiky,
kdy je pláň tak něma kolem,
kdy les ani nevydechne,
jakby tísněn žhavým bolem.
Bez zvuku kdy vody plynou,
v oku květin ani hnutí,
kde mi zdá se život všechen
jakby zaklet ve strnutí.
A v to dusno jakby musil
náhle hromu řev zazníti,
nebo v hloubi zem se zachvět,
neb mně hruď se rozskočiti.