V modrých parách soumrak splývá –
v taj se hříží celý svět; –
dýše list, mdle voní květ,
prška hvězd v šeř jiskří snivá.
Minulost mně prstem kývá:
dávné touhy, mrtvý vzlet
cítím zase hrudí znět, –
stesk mne bolně rozechvívá.
V přísvitu, jenž kol se klade,
žiju znova jaro mladé,
cítím umírat je zas...
Vidím drahých mrtvé stíny; –
v jiskřivých hvězd tam svět jiný
zve mne šeřivý jich hlas.