Za muka žití v náhradu,
ó bože, sladce snít mne nech
o těch, jež nelíbal jsem nikdy,
vášnivě oddaných mně rtech.
A popřej mžik mně blažený,
bych plným douškem slastně pil
tu krásu, vůni cizích květů,
již v životě jsem necítil.
A duši mou ať zavane
čarovné hudby melodií sto,
jež nevstoupila tvůrcům v duši,
o níž se světu nesnilo.
A obrazy mně rozčaruj,
kouzelné vidiny a sny,
jež bleskly někdy tuchou v duši,
však prchly v ráz nesplněny.
A ty, ó lačná duše má,
se na tajemné cesty stroj,
bys nenasytně píti mohla
všech netušených slastí zdroj.