Hle, kolem dokola jak tmí se širý lán:
žerď vedle žerdi, – prapory zřím vlát
a v těsných řadách muže k mužům stát
a zdouvati se české síly oceán!
A národ jeden tísní se kol v řadách dvou
svátečně zladěn, samo nadšení a vznět:
a druhý bujný, mužské síly jarý květ
se valí jeho středem, jak bouř oblohou...
Je zřít se v každé tváři každou žilku chvít,
blesk z očí šlehá, pýchou hruď se dme,
nadšený jásot bouří, – v celé slávě své
v té vřavě slyšíš Táboritů vozy hřmít.
Ten obraz nádherný má duše tuší zas:
Jas Jitra vstává nám z těch pevných řad a sil,
jak všecka srdce národa by v jedno slil
a v tvrdou žulu semk’ pro věčný čas.