Lesnatý vrch... Pod ním rozložen v šíř leží
mírný sklon, jej v řadu polí zoral pluh.
Jaro kolem vane... Jsou ho plny vzduch
i ty topoly, jež pode svahem běží.
V dolu třpytem zalit, zarosen a svěží
květnatý a úsměvný se pestří luh;
cítíš jeho vůni, nad ním tepla ruch
a sta kouzel, jež lze vyslovit jen stěží.
Mez, jež podél luhu v jasnou dál se tratí,
chudobkou se bělá, pampeliškou zlatí.
Vlahé nebe nad vším... V dáli pod ním v klidu
do krajiny hledí tiché, šedé chatky
ze skupení zahrad jako ze pohádky, –
a z nich prostá mysl českého zří lidu.