BARCAROLA.

Jde na lagunách moře v tichu šera spat – tak sladko gondolu v něm rozhoupat... Kol vlahý klid a hvězdy planou, omamné vůně pln je sad;

v snech blažených, jež duší vanou, má touha volá „na shledanou“ – je lásky čas, můj drahý hochu, slyš, máš-li rád mne aspoň trochu,

spěš v náruč mou mne zulíbat.