Spaly hvězdy soumrakem
a les tajně šuměl,
já ty vzdechy srdcem jal,
já mu porozuměl.
Šuměl les, že za vlnou
rychle vlna spěchá,
ta že štěstí odnese,
bolesť srdci nechá.
Šuměl les, že růži znal
jako zlaté ráno,
že to lesní dítko má
v hlíně odestláno.
Šuměl les, že z duší dvou,
jež se láskou shodly,
jedna v slzách na hrobě
druhé vždy se modlí.