Pod košatou lípou mladou,
plnou květu, plnou vůně,
řekli sobě, co je bolí,
čím to jejich srdce stůně.
Řekli sobě, že až lípu
jaro v nový šat ustrojí,
na věky ta srdce mladá
v jeden vínek kněz jim spojí.
Přišlo jaro – přišly bouře,
chladná na zem rosa padla,
pozasteskla sobě lípa
a ta srdce pod ní – svadla.