Kdy hvězdy táhnou zlatý kruh,
proč hledíš stále vzhůru, rci,
tak snivě okem toužebným
k těm dálným hvězdám do noci?
„Dvé očí tmavých touhu svou
vepsalo v bouřná ňadra mi,
a duše má teď ku hvězdám
vždy o nich mluví slzami.
Svou perutí se šine k nim
a na svůj se jich osud ptá,
zda zaleskne se na nebi,
či spadne v temno hvězda má.“