Na sněhu černala se půlnoc,
kolkolem lesů strašil lem,
na hřbitov dolů zíral měsíc
jak z rakve mrtvý rubášem.
„Tak vidím tě, ty milý kraji,
kde miloval jsem, plakal, žil? –
Mně bylo jako prokletému,
jenž vraždu matky zavinil.
Ach, odešli jste na věky mně,
vše, co po vás, drazí, mám,
vzpomínat že, plakat mohu,
že váš hrob a nápis znám.“