V těch prsou jako v pustině –
umdlena k nim se hlava kloní
a mrtev svět – kol sněhu pláň
a po ní vichrové se honí.
Je noc – ze mraků hvězdička
tu tam se jasně prosypává,
a v ňadrech teskná vzpomínka
jak dávný mrtvý z hrobu vstává.
S kotouči sněhu prchá čas, –
kde najdu vás, vy mladé doby!?
Slyš, vichr skučí mrazivou
a sníh přikrývá ledem hroby.