Ze sněhu bílé záclony,
duhové lustry z jíní –
ten svět se v zimě podobá
taneční skvostné síni.
A vichr hude doubravou
a sálem hudba hraje,
a každý tón je vzpomínka
na mrtvé – dálné kraje.
V kotoučích divých tančí sníh
po květované pláni,
a srdce prchá – prchá s ním
a plesá v umírání.