Proč v Boží radě souzeno,
bys, drahý hochu, byl mně vzat;
čím provinil jsem v žití se,
že k stáru za to jsem tak klat!
Či miloval mne tolik Bůh,
že navštívil mne křížkem zle,
neb trestal za to, na tobě
že lpěl jsem v srdci zoufale?
Vždyť osud můj mně v životě
vždy tolik hořkostí jen dal,
že za vše štěstí ztracené
jsem ve náhradu tebe vzal.
Byls v stáří mém to jediné,
co sladilo mně život, svět, –
a když i tebe ztratil jsem,
co v náhradu mně Bůh dá zpět?
Snad dovršen je osud můj, –
a proto mně Bůh tebe vzal,
bych s celou trýzní života
krev svého srdce vyzpíval.