Já mluvit chtěl bych mluvou květin
a lásky sladké poupě štěpovat,
a pohnul bych ta útlá srdce mladá
svou matku vlasť a národ milovat.
Já plakat chtěl bych pláčem vánku,
kdy bílou růži najde zlomenou:
kde citům srdce nezemřelo,
tam lásky sten a vřelé slzy hnou.
Já hřímat chtěl bych hromů bouří
a mluvit svatým zvonů hlaholem,
a zlomil bych ta srdce tvrdošíjná,
já rozplakal bych touhou celou zem.
Já hlásat chtěl bych hlasem hrobu
a k soudu syny, dcery vlasti zvát,
prach otcův kteříž v bláto šlapou
a mohou v krev to matky srdce rvát.