Myšlénka, cit a dychtění
ať bujné duše dech,
jenž mořem – zemí otřásá
v nejhlubších základech.
Však jmenem pouze pýchu znej
a holý světa lesk:
aj, srázné skály nejspíše
drtívá hrob a blesk.
Otroctví články železné
své duše žárem spal,
a hanba tomu, v porobě
kdo bídně dokonal!
Co zmůže vášně divý proud,
náhody matný klam? –
Jen vládni vůlí železnou,
kde neohneš, tu zlam.
A kdyby jeden dýchal svět
a zradu sil a mor,
jen čelo své mu postav vstříc
a bujné duše vzdor.
V mé hrudi duch se zakotvil
a žilám oheň dán,
že v důl bych sešláp’ pohoří
a k nebi vznesl oceán.